Specifické poruchy učení (SPU) je souhrnný název pro vývojové poruchy

DYSLEXIE – porucha osvojování čtení 

DYSGRAFIE – porucha osvojování psaní 

DYSORTOGRAFIE – porucha osvojování pravopisu  

DYSKALKULIE – porucha osvojování matematických dovedností 

DYSPRAXIE – porucha, která postihuje osvojování, plánování a provádění volních pohybů.

Předpona dys- 

Znamená rozpor, deformaci. Například dysfunkce je špatná, deformovaná funkce. Z hlediska vývoje znamená dysfunkce funkci neúplně vyvinutou, zatímco afunkce je ztráta funkce již vyvinuté. V uvedených pojmech znamená předpona dys- nedostatečný, nesprávný vývoj dovednosti. Druhá část názvu je přejata z řeckého označení té dovednosti, která je postižena.

 Dys- poruchou není 

pomalé osvojování dovedností číst, psát a počítat u dětí vývojově nezralých, u dětí s nízkou úrovní rozumových schopností.

( Zelinková O.: Poruchy učení.Portál, Praha 2003)

Dyslexie je vývojová porucha čtení, buď vrozená nebo získaná poškozením mozku. Jde o nejčastější formu spec. vývojové poruchy učení (SPU), která se projevuje nesnázemi při učení se číst při současném zachování inteligence a přiměřených sociokulturních příležitostech. Dyslektik je výrazně ohrožen znesnadněním přístupu k tradičním vzdělávacím podnětům. Vyrovnává se zvláštní péčí v dyslektických třídách.Slovo dyslexie je odvozeno z řeckého „lexis“, což znamená slovní vyjadřování, řeč, jazyk, a předpony „dys-“, která naznačuje, že něco je nedokonalé, porušené, nepatřičné. Dle MKN-10 je řazena do diagnostické skupiny Porucha čtení specifická.

Příčiny

Dyslexie je podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech, přičemž jejich příčinou je nejčastěji dědičnost. Rodiče dyslektici mají 50% pravděpodobnost, že jejich dítě bude trpět stejnými obtížemi. Dále může být porucha způsobena změnami ve stavbě a funkci centrální nervové soustavy, které často vznikají v období těhotenství nebo kolem porodu, nedostatečným rozvojem některých psychických funkcí. U některých jedinců lze poruchu odstranit, u jiných přetrvává v určité podobě až do dospělosti.Problém pravděpodobně spočívá v nedostatečné souhře a spolupráci obou mozkových hemisfér. K tomu, aby dítě v počátcích výuky úspěšně zvládalo čtení, je třeba nikoli vyhraněné funkční dominance jedné mozkové hemisféry nad druhou, ale naopak jejich dobré spolupráce. Dokud dítě písmena dobře nezná a jejich sestavy pouze „luští“, zaměstnává především hemisféru pravou. Jakmile začne spojovat tvary písmen se zvuky a zvláště když je pak naplňuje věcným obsahem, tj. když čte významy vnímaných slov, nutně vstupuje do hry hemisféra levá a přebírá vedoucí roli.Specifické poruchy čtení mohou být různého stupně a různé závažnosti – mohou být relativně lehké, těžší a velmi těžké. Možno předpokládat, že výskyt dyslexií těžkého stupně se v jednotlivých zemích nebude mnoho lišit, neboť mozková poškození či mozkové dysfunkce, které jsou jejich podkladem, mají v populaci víceméně rovnoměrné rozložení. Naproti tomu výskyt poruch lehčích je zřejmě variabilnější, neboť kromě onoho společného neurofyziologického základu je daleko více závislý na dalších psychologických a sociokulturních činitelích, které v daném případě k onomu základu přistupují. Je to především struktura toho kterého jazyka, jeho gramatika a jeho pravopis, dále metoda školní výuky čtení a pravopisu, kulturní úroveň rodiny, dvojjazyčnost či vícejazyčnost rodinného prostředí, hodnota školního vzdělání v dané společnosti, prestiž rodiny a konečně i úroveň diagnostiky a nápravné péče.

zdroj: http://cs.wikipedia.org

Dyskalkulie

Dyskalkulie je specifická porucha počítání. Zahrnuje specifické postižení dovednosti počítat, kterou nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Porucha se týká ovládání základních početních úkonů, (sčítání, odčítání, násobení a dělení) spíš než abstraktnějších dovedností v oblasti algebry, geometrie apod. Podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí „Duševní poruchy a poruchy chování“ patří dyskalkulie mezi „Specifické vývojové poruchy školních dovedností“ pod kódem F 81. 2. L. Košč rozumí vývojovou dyskalkulií vývojovou strukturální poruchu matematických schopností, která má svůj původ v genově nebo prenatálními poškozeními podmíněném narušení těch partií mozku, které jsou přímým anatomicko-fyziologickým substrátem věku přiměřeného vyzrávání matematických funkcí, které ale nemají za následek současně i poruchy všeobecných mentálních schopností. Dyskalkulie je tedy chápána jako porucha učení, která nesouvisí s nižší inteligencí. Vývojová dyskalkulie se vyznačuje poměrně pestrou škálou charakteristických příznaků, podle kterých se také člení na jednotlivé typy. Jednotlivé typy vývojových dyskalkulií jsou řazeny podle vývoje matematických schopností s tím, že jsou-li narušeny vývojově nejranější předpoklady k počítání, pak tím hlubší jsou projevy obtíží v matematice.

zdroj: http://cs.wikipedia.org

Dysortografie

Dysortografie je specifická porucha pravopisu. Postihuje celkovou oblast gramatiky či jen určitých jevů.

Často se vyskytuje porucha v porozumění a aplikaci

• gramatických pravidel

• tvarosloví

• syntaxe

Hlavní vyskytující se obtíže

• specifické dysortografické jevy (jejich výskyt je ovlivněn zejména nedostatečným rozvojem sluchového vnímání, vnímání rytmu, chápání obsahu textu a nedostatečným rozvojem grafomotoriky)

• chyby v oblasti aplikace gramatických pravidel (zejména v důsledku nevyvinutého jazykového citu, nedostatečného osvojení systému mateřského jazyka, poruch paměti a automatizace deficity v oblasti pozornosti, paměti, automatizace a grafomotoriky)

• další vyskytující se obtíže (sluchová analýza, rozlišování artikulačně blízkých hlásek, specifické asimilace, nerozlišování tvrdých a měkkých slabik, specifická artikulační neobratnost)

Důsledky

• nezvládnutí krátkých časových úseků

• obtíže u cizího jazyka

• špatné rozlišování některých grafických symbolů

• zaměňování slov

Osoby trpící dysortografií lze rozdělit na 2 typy:

1. hyperaktivní typ – osoba je se psaním hotova dříve, než si stihne vše promyslet a ujasnit, dochází tak k velkým chybám

2. hypoaktivní typ – osoba píše zdlouhavě, trvá jí dlouho, než určitý výraz v paměti vyhledá

zdroj: http://cs.wikipedia.org

Dysgrafie

3.1 Vymezení dysgrafie

Původ slova dysgrafie vychází z řeckého grafein, což znamená psát. Dysgrafie je specifická porucha písemného projevu při normálních intelektových předpokladech, obvyklém pedagogickém vedení a přiměřené sociokulturní úrovni a je organicky podmíněná. Matějček (1995) posuzuje dysgrafii z neurologického hlediska jako grafomotorickou dyspraxii. Zelinková (2003) uvádí, že dysgrafie je způsobena deficity především v následujících oblastech: hrubá a jemná motorika, pohybová koordinace, celková organizace organismu, zraková a pohybová paměť, pozornost, prostorová orientace, porucha koordinace systémů, které zajišťují převod sluchového nebo zrakového vjemu do grafické podoby, tj. spojení foném – grafém při psaní podle diktátu a spojení mezi tiskacím a psacím písmem.

Obtíže pramení z toho, že je porušena koordinace a integrace vizuální percepce, tj. zrakového vnímání a motorického výkonu ruky (Kaprová 2000, s. 45). Písmo je neuspořádané, kostrbaté až nečitelné, časté jsou škrty i přepisy, vlastní akt psaní je těžkopádný, pomalý, neobratný a objevují se problémy se zapamatováním správného tvaru grafémů. Písemný projev je celkově neupravený.

Selikowitz (2000) uvádí, že se dysgrafii ve srovnání s dyslexií a dysortografií dostává malé pozornosti. Psaní není možné objektivně hodnotit pomocí standardních testů, také upozorňuje na poměrnou vzácnost závažných poruch psaní. Může být diagnostikována u dětí s poruchou čtení při komplexním vyšetření. Samostatně se porucha psaní projeví až později na základní nebo střední škole. Pozdní diagnóza souvisí s požadavky kladených na dítě při psaní. Jedinci s dysgrafií jsou totiž často schopni psát čitelně, pokud mají dostatečně dlouhý čas na psaný na psaný projev.

Projevy dysgrafie se liší od dítěte k dítěti. Drobné svalstvo rukou bývá ochablé, nezpevněné, svalové napětí je zvýšené (často se to netýká pouze svalstva ruky, ale celého těla). Děti mívají neuvolněnou někdy i celou paži, předloktí, zápěstí i prsty pro psaní. Pohyby jsou křečovité, nepřesné, rozsah pohybů bývá menší, se stoupající zátěží stoupá i unavitelnost a kvalita pohybu se ještě zhoršuje.

Dysgrafie se projevuje ve zrakovém vnímání, prostorové orientaci, paměti, představivosti, pozornosti či smyslu pro rytmus. Převod sluchových nebo zrakových vjemů do grafické podoby je narušen.

 Obtíže vznikají při problémech při nevyhraněné nebo zkřížené lateralitě a přecvičeném praváctví či leváctví. Psaní přecvičených leváků má někdy týž ráz jako psaní dětí s mírnějšími motorickými defekty, není však dysgrafií v pravém slova smyslu (Zelinková, 2003). Nejproblematičtější bývá typ zkřížené laterality, kdy je dominantní levá ruka a pravé oko. Zkřížená lateralita má dopad na oblast percepční, centrální a na oblast výkonovou. Děti se zkříženou lateralitou mívají při psaní většinou nápadně pomalejší pracovní tempo, písmo i úprava jsou snížené kvality (Jucovičová, Žáčková, 2005).

Nejobvyklejší potíže, které signalizují specifickou poruchu psaní, jsou podle Selikowitze (2000): pohybové potíže s plánováním pohybu, špatné držení tužky, vada vizuálního vnímání, poruchy vizuální paměti, vada prostorové orientace a snížená rychlost zpracování písemného záznamu.

Psaní není automatizováno ani ve vyšších ročnících. Dysgrafie se neprojevuje jen v procesu psaní, ovlivňuje oblast matematiky a zvláště geometrii. Zelinková (2003) uvádí, že zvládnutí geometrie předpokládá grafomotorické dovednosti, pravolevou a prostorovou orientaci a prostorovou představivost. Důležitou pomůckou je modelování. Rýsování vyžaduje intenzivní nácvik. Výrazně snížená kvalita rysů je způsobena nepřesným rýsováním, dítě nedodržuje správné tvary, nedotahuje či naopak přetahuje linku, příliš tlačí na tužku a narýsovaná čára je vyrytá do papíru. Problémy způsobuje také kružítko, které dítě drží příliš pevně, nedokáže s ním správně manipulovat a často mu vypadává z ruky. V matematice může ovlivnit výkon dítěte nesprávný zápis tvarově podobných číslic a zápis slovních úloh, proto děti s dysgrafií potřebují více času na osvojení a zapamatování způsobu zápisu. Mnohdy nedokáží po sobě správně přečíst vlastní zápisky ani v naukových předmětech a pracovat s nimi. V českém jazyce bývá někdy omezena schopnost písemného vyjádření. Kresba dítěte s dysgrafií je nápadně obsahově chudší a jednodušší - odpovídá tedy i vývojově nižší věkové kategorii.

Samotný proces psaní vyčerpává kapacitu koncentrace pozornosti tak, že jedinec není schopen se soustředit na obsahovou a gramatickou stránku projevu. Michalová (2001, s. 20) popisuje tyto specifické dysgrafické chyby:

• obecně nečitelné písmo, a to i přes dostatečný čas a pozornost věnovaný danému úkolu tendence k směšování psacího a tiskacího písma, nepravidelná velikost, rozličnost tvarů, nerovnost linií, nerovnoměrný sklon, častá neschopnost dodržet psaní na řádku

 • nedopsaná slova či písmena, vynechávání slov v souvislém textu

• nepravidelná hustota mezi slovy a písmeny

 • často atypický úchop psacího náčiní či křečovitý úchop prstů ve špetce s prolomeným ukazovákem přesto, že ruka se nám jeví celkově uvolněně

• zvláštní držení těla při psaní  

• diktování si polohlasem sledu písmen, bedlivé pozorování vlastní píšící ruky

 • výrazně pomalé tempo práce, neskonalé úsilí při veškerém písemném projevu

 • obsah napsaného v časové tísni velice často na žádném stupni školního vzdělávání nekoordinuje se skutečnými žákovými či studentovými jazykovými dovednostmi a schopnostmi

 zdroj : http://is.muni.cz/th/54695/pedf_m/DP_dysgraphia2007.pdf

Dyspraxie

- je specifická vývojová porucha motorických funkcí. Podobně jako dyslexie, dysortografie, dysgrafie a dyskalkulie patří i dyspraxie mezi specifické vývojové poruchy učení. Všechny uvedené poruchy se mohou vyskytovat samostatně, často se však navzájem kombinují.

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí u dítěte s inteligencí průměrnou a vyšší. Dítě s dyspraxií vykazuje rozdíl mezi pohybovými schopnostmi a věkem. Má obtíže při osvojování komplexních pohybových dovedností. Hrubá motorika je ve vývoji opožděná a dítě má problémy v nápodobě viděných pohybů. Následně si obtížně osvojuje úkoly vyžadující jemnou motoriku.

Dítě trpící touto poruchou je často označováno za neobratné, nemotorné či nešikovné.

V minulosti byly tyto obtíže známy také pod názvy:

- syndrom nešikovného dítěte

- minimální mozková dysfunkce

Jedná se o poruchu či nezralost v uspořádání pohybů, která vede k dalším problémům v oblasti jazyka, percepce a myšlení

- problém základní struktury - svalová ochablost a nepružnost nebo snížený svalový tonus provázený naopak zvýšenou pružností a pohyblivostí

- přijímání informací a plánování aktivit - obtíže promyslet a naplánovat co a jak má být uděláno.

- percepční obtíže -v oblasti zrakového nebo sluchového vnímání.

- obtíže vykonat pohyb (činnost) - děti mohou mít problémy s tím, že neví, jaký první krok mají udělat; mají potíže s časovou posloupností a návazností pohybů.

- porucha v koordinaci očních pohybů patrná obzvláště při čtení

- porucha motoriky mluvidel

zdroj : http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/D/Dyspraxie